Poezie

Prázdné nemocniční lůžko

Probuzen jarním zpěvem ptáků
sluncem, zas vyšlo o minutu dřív
a delší den nám krátí noc
a pokoj je prázdný i se mnou
odestlaná uvolněná postel
u protější stěny v tmavém koutě
mi nahání strach
kam zmizel starý přítel...
A chodbou běží uřícený kůň
hledá východ, neví kudy kam
a na konci té dlouhé chodby
čeká kočí s bičem v ruce.
Je ráno krásného jarního dne
ležím v posteli, nesmím z ní vstát
počítám hodiny, dny mi ubývají
čekám v tichu nemocničního pachu
někdy přijde, bere vždy
nemá tvář, nemá srdce
kalkuluje nad bezmocností mojí meze
to můj osud má jmého aids.
A na shcodech si láme kůň nohy
nemůže vstát, jsem to snad já
sní o louce, běží v snu o životě
zatím k němu kráčí kočí s bičem v ruce.