Smetí
Pytel plný včerejšího dne,
pelmel z oslovení "domove",
zbytky jídla, použitý kondomy,
to jsou kousky, co ze mě zbyly,
směs, která se nehodí
změť na vyhození...
Lehce nám tu zapáchám
zplesnivělá sýrová bageta,
nedojedená, bez povšimnutí ležím
pohozená na talíři,
nakousnutá, k nepoužití.
Spolu s ostatním smetím
na dně koše se ve šlupkách krčím,
část včerejšího dne k vyhození,
kontejner teď bude mým domovem,
možná dojedenej bezdomovcem,
na oslavě ve společnosti odpadu
nacházím se v poločase rozkladu.
středa 30. dubna 2008
Blog
Myslel jsem si, když jsem zakládal tenhle blog, že sem budu psát své názory, pocity, komentovat svůj život, dění kolem mě, ale hned na začátku, jsem si uvědomil, jak moc intimní to může být, že vlastně nechci, aby cizí lidé četli moje nitro. Zvolil jsem tedy trošku jinou cestu a udělal z tohoto blogu poctu té, kterou mám rád a je mou berličkou, když mi není nejlíp. Důvody tohoto vztahu vysvětlovat nebudu a nechci, ale jsou hlubší, než fanatické vyznávání pop idolu. Svoje nitro poodhaluju prostřednictvím "básní", které odrážejí, co se mi honí hlavou, co cítím. Nejsem velký básník - a nikdy nebudu - ale je to kus mě. Nejde o exhibici talentu ale duše.
úterý 29. dubna 2008
pondělí 28. dubna 2008
Možná
Sedíte si ve vlaku, sledujete okolní krajinu a užíváte si cestu, ačkoliv netušíte, kam vás zavede, neznáte cíl. Najednou si však při pohledu z okna uvědomíte, že co se pohybuje, není svět kolem vagónu, v němž sedíte, ale že to co ubíhá, je vlak a vy stojíte na peróně, že jste z toho vlaku vystoupili. Stojíte sami a vidíte tváře známých v okně, jak mávají, usmívají se a vy zůstáváte a čekáte...čekáte na další vlak, který možná přijede, možná zastaví, do kterého možná nastoupíte a který vás možná doveze po nové cestě do nového cíle. Možná. Možná ano možná ne...a tak tam stojíte, připadáte si hloupě, prázdně, nudně, zmateně a svět se vám směje, lituje vás, pomlouvá vás, cítí s vámi a vy o to nestojíte a vy po tom toužíte a hlopý pocit střídá zmatený, protože ač jste už jeli, ač znáte nástupiště, ač vítě, že jde jen o čas...doba čekání je dlouhá a rozpačitá. Možná stojí za to a možná taky ne.
pátek 25. dubna 2008
středa 23. dubna 2008
pondělí 21. dubna 2008
Poezie
V opilosti
Rozbij na tisíc kousků sklo my,
ať se roztříští na já-ty,
přeškrtej čarami vzpomínky na nás,
ať jdem každý zvlášť.
Dopusť nenávidět tebe,
ať můžu milovat sebe,
donuť mě utopit se v lásce cizí,
naše všechno je nic a ať zmizí.
Konec, začátek cesty,
minulost, budoucnost cesty,
tady teď kdo já a ty
končí a začíná navždy.
V tobě, ve mně, sobě,
sobě nekončím....
začínám - chci víc...
Rozbij na tisíc kousků sklo my,
ať se roztříští na já-ty,
přeškrtej čarami vzpomínky na nás,
ať jdem každý zvlášť.
Dopusť nenávidět tebe,
ať můžu milovat sebe,
donuť mě utopit se v lásce cizí,
naše všechno je nic a ať zmizí.
Konec, začátek cesty,
minulost, budoucnost cesty,
tady teď kdo já a ty
končí a začíná navždy.
V tobě, ve mně, sobě,
sobě nekončím....
začínám - chci víc...
pátek 18. dubna 2008
úterý 15. dubna 2008
pondělí 14. dubna 2008
pátek 11. dubna 2008
čtvrtek 10. dubna 2008
středa 9. dubna 2008
pondělí 7. dubna 2008
pátek 4. dubna 2008
středa 2. dubna 2008
úterý 1. dubna 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
