Poezie

Před-při-po

Touláš se po rovinách světa,
ztrácíš se jako prázdná věta,
máš chuť žít?
S příchutí kocoviny rána,
odchází lež mezi náma,
toužís se smířit?
Rozvěsím šňůry vzpomínání,
sleduj film dnešního svítání,
ztrácí se hlas.
Poslední obraz naší lásky
sundal jsi, neuslyším hlásky,
děsí mě čas.
Nepíšou novinové titulky,
rozlomil jsi mě na dvě půlky,
rozbíjím se v skalách.
Ozvěnou duní tlukot srdce,
otáčím se příliš prudce,
rozpadám se na prach.
Zvedá se vítr, slunce temní,
výhled pro nás dávno není,
zatínám pěst.
Utíkám ulicemi města,
na semaforech nesvítí světla,
jen v dálce neon BĚŽ.
Pro mě tu asi kříčí slova,
dávno vím, že to zkusím znova,
mám se bát?
Rozporcuj soutěž na tři části,
uzavři epizodu ztráty,
mám doufat?
Nový díl zve na nové tváře,
zrychlený dech láká do extaze,
mám snad brát?
Úlomky z roubu nepřítele,
ulehám do cizí postele,
sám chci dát.
Dočti si knihu upřímnosti,
neboj se mé nepříčetnosti,
utichám...
Doplujou lodě do přístavu,
nastoupím na jednu, poplavu,
čeká mě oceán.